Kakao: vzpomínka na kamaráda muškaře

15.10.2019 NOVINKA Muškařina, Trvalý odkaz

Jistě to mnozí nebo většina tak má, že u vody potkala dobré přátele. Ne takové ty známé, co se jen tak pozdravíte a jdete dál, ale přátele, se kterými sdílíte rybařinu, osobní věci atd. Já jich také několik potkal. O jednoho z nich jsem však před dvěma roky přišel. Ten pohled na rakev, kde leží kluk stejně starý jako vy a ještě před pár dny jste spolu plánovali, se mi neustále vrací. Stále se mi vrací cesta z pohřbu domů. Bylo pěkné počasí a kolem řeky zrovna kvetla kvanta bílých sasanek. Zůstalo po něm prázdné místo. Říkal si Kakao, a co vidím tady na MRKu, jsou tady lidi, co jej znali z bývalého muškařského webu MNN.

Teď v neděli jsem se po nějaké době urval, abych se prošel kolem vody a vymáchal ve vodě něco z muškařské krabičky. Nechtělo se mi lozit po profláknutých flecích, kde bych zakopával o lidi dychtící po duhácích a šel jsem na místa, kde jsme se scházeli při našich muškařských výpravách. Byla to jeho místa, kam mě zavedl při našem prvním setkání po seznámení na MNN webu. Byla to místa, kde nebyl problém chytit potočáka, duháka i lipana dohromady. Teď už tam chodím sám. Hejna solidních rybek jsou už dávno pryč, ale člověka to neustále nutí se tam vracet. Není to o kvantu popíchaných ryb, ale je to o vzpomínkách, které se vám vybavují hned, jak k těm místům přicházíte. Stojíte v peřejnaté vodě. Široko daleko nikdo není. Jen ten jeden člověk v duchu chytá s vámi, jak tomu bývalo před tím, když tam opravdu byl. V mých vzpomínkách takhle žije dál. Za nedlouho budou Dušičky. Vzpomeňte na svoje přátele, kteří už teď rybaří někde jinde. Život není jen o tom koukat stále vpřed. Občas není špatné se zastavit a podívat se dozadu a zavzpomínat na ty, kteří s námi tuhle pozemskou cestu jít dál už nemohou. Kakao, kámo, chybíš mi.    

 

Komentář ke článku (2)